Ahoj, tak je mi dnes nějak smutno.
O okrásném víkendu jsem krotila dítě na antibiotikách, aby pořád nelítalo po zahradě na sluníčku, zalévala trávu, opečovávala kytky co zamulčované uhnívají po vytrvalých deštích v naší "bezva" jílovité půdě a uklízela domeček.
To je všechno normální pohoda, ale pak přijeli moje rodiče a sdělili mi, že švagrová s dcerami, potažmo můj brácha, se na chystanou oslavu 4 narozenin našeho chlapečka se neobtěžuje přijet. Termín vědí už 2 měsíce a je to asi vývoj dlouhodobého trendu. Nejen že za nimi jedzíme jen my - je to cca 50 km takže žádná dálka, ale dobře jezdíme tam k našim a u té příležitosti je navštěvujeme také, ale oni se k nám nehodlají obtěžovat ani 1x ročně na oslavu narozenin našeho děcka, které své sestřenice nesmírně miluje a ony jeho. Já to přece dělám především kvůli těm dětem, aby se alepoň takto viděli, mám takový vztek.
Švagrová je doma, takže má času habaděj, brácha dělá na směny a tak si může naplánovat nějaký posun.... pokud chce. No a ono se asi nechce, nemyslím že ze strany mého bráchy, ale spíš švagrové. Já nevím co jsem jí udělala, nejsme zrovna "nejlepší kámošky" ale od doby co jsem si našla přítele, později manžela vztahy jaksi ochladly. Ale není tam antipatie, alespoň podle projevů švagrové. Ale když jsme cca 4 měsíce bydleli u našich v bytě, než se dostavěl náš domeček, tak i když vzdáleni cca 15 minut chůze nás více méně nepřišli nikdy navštívit. To vždycky my k nim, já organizovala, domlouvala. Asi prostě není zájem.... ale to je jedinej brácha kterýho mám.... a je mi to tak líto. Jenže u nich rozhoduje švagrová, takže asi nemůžu čekat, že si brácha něco prosadí a ani si už nejsem jistá jeslti chce....
Ale nechci si jen stěžovat, to ne, mám fajn mažela, synka, naše, tchánky, bratránka, kamarády. Jen mě hrozně mrzí ta bezmoc, a nechci pořád za někým "dolejzat" a "doprošovat" se. Asi to budu muset nějak skousnout a nechat to být :,-(
A snad dojde i na pokračování v hubnutí když už jsem na tom Stobu zhubla 5 kilo ;-)